Kritické zamyšlení pro nadcházející konferenci

„Celá historie proletářského hnutí mládeže v každé zemi ukazuje, že pouze nezávislá tj. sebe sama řídící organizace mládeže vytváří smělé a odhodlané revoluční bojovníky a chytré organizátory proletářské revoluce a sovětské moci.“ (These o revolučním hnutí mládeže, Druhý kongres Komunistické Internacionály, 1920)

Masová hnutí proti válce a neoliberalismu v několika posledních letech stála na mladých lidech. Ve Francii a Chile jsme opět viděli jak mladí lidé tvořili masu demonstrujících, ale postrádali svůj vlastní politický hlas. Vedení těchto hnutí je tvořeno zavedenými reformistickými stranami; abychom radikalizovali mládež a odpoutali ji od tohoto vedení vyzýváme k vytvoření nezávislých revolučních organizací mládeže, spojených v internacionálu mládeže.

Problém, před kterým stojí tato Konference je otázka, zda a jak je REVOLUTION schopno uchopit tento projekt a pokročit v něm kupředu.

Skutečnost, že REVOLUTION je v krizi, je doložena v dokumentu od Luka. Poslední konference ve Vídni, od které se předpokládalo, že posílí naši strukturu, ji téměř naprosto paralyzovala. Předtím než začneme opět od startovní čáry, je třeba analyzovat naše zkušenosti.

Je pozoruhodné, že Liga za pátou internacionálu (LFI) – organizace, která pravděpodobně tvoří 75% nebo i více delegátů na Konferenci – je na 19 stranách konferenčních dokumentů zmiňována pouze okrajově.

V mnoha bodech se podepisujeme pod dokument S. (REVO/CZ), ale sami bychom rádi přidali některé další kritické body.

Které struktury doposud v REVOLUTION existovaly?

První mezinárodní struktura REVOLUTION byla vytvořena na shromáždění na REVOkempu 2003 v Praze. Mítink, který vytvořil WRICC (Mezinárodní koordinační výbor World Revolution) byl únavný: strávili jsme půl hodiny diskusí otázky zda by každá sekce měla mít jednoho nebo dva zástupce (na konec jsme se shodli na jednou zástupci a jednom alternujícím členovi). Avšak tato protahovaná procedura měla tu výhodu, že každý člen REVA věděl, co se právě vytvořilo.

Tak začal WRICC okamžitě svoji práci – s členy z nichž nikdo neměl žádné zkušenosti. Byly vytvořeny zahajovací prohlášení, došlo ke koordinaci mezinárodních dnů protestů, proběhla mezinárodně organizovaná kampaň za Mária Banga, plánování REVOkempu 2004, schůze v Londýně, vzdělávací mítink atd.

WRICC určitě mohl být i lepší, ale byl důležitým prvním krokem k vytvoření mezinárodních demokratických struktur. Další krok byl učiněn na konferenci delegátů v květnu 2005 ve Vídni, když byl vytvořen RIC (Mezinárodní výbor REVOLUTION), aby učinil naši organizaci důkladnější.

Avšak RIC nestavěl ve své aktivitě na práci WRICCU – dokonce této úrovně práce ani nedosáhl. V prvním roce své existence nedošlo k žádným setkáním, mezinárodním dním akcí, byla malá mezinárodní výměna a téměř nulová politická diskuse. Dokonce i počet a kvalita prohlášení se významně snížily. Nejvyšším bodem aktivit RICu bylo zřejmě zřízení mezinárodní e-mailové adresy – avšak doteď o korespondenci přes tuto adresu nezazněla byť jen jediná zpráva.

Co se stalo na poslední Konferenci?

Rozumíme-li strukturám REVO dialekticky – jako rozporu v pohybu – potřebujeme nikoliv obrázek současné situace ale celého vývoje. V tomto duchu musíme pochopit skutečnost, že naše struktury prodělaly vážný zvrat s vytvořením RICu.

V Lukově dokumentu se nám říká „učiňme náš demokratický centralismus skutečným“ – pak tedy můžeme všichni souhlasit, že v tuto chvíli je náš demokratický centralismus neskutečný. „Náš demokratický centralismus“ prostě neexistuje nikde jinde krom na papíře.

Demokratický centralismus je založen na kombinaci nejdemokratičtějšího možného rozhodování s jeho nejpevnějším uvedením do praxe: svoboda v diskusi, jednota v akci.

Avšak poslední rok jsme na mezinárodní úrovni neměli ani diskusi ani akci. Neaktivita nemůže být ani centralistická ani federalistická, ani demokratická ani byrokratická – není prostě ničím! Pokud definujeme neaktivitu jako „další krok k demokratickém centralismu“, ignorujeme probíhající vývoj a děláme z tohoto pojmu a myšlenek v něm obsažených cosi směšného.

V Lukově dokumentu je řečeno, že musíme dosáhnout jednoty ohledně demokratického centralismu na „terénu myšlenek“. Zároveň jsou zmiňovány „odlišnosti ohledně chápání demokratického centralismu v RICu“, aniž by bylo řečeno, v čem tyto odlišnosti spočívají. „Na terénu myšlenek“, pokud víme, jsou sotva nějaké odlišnosti.

Avšak odlišnosti existují na terénu praxe. Můžeme zmínit jeden příklad: jak rozhodla poslední mezinárodní konference delegátů 80% většinou, REVO/Rakousko mělo mobilizovat na REVOkemp 2005 – toto rozhodnutí bylo ignorováno a později kritizováno jako omyl RICu. Avšak rozhodnutí REVO/Německo o tom koho pozvat na svoji vlastní konferenci bylo v RICu zrušeno většinou jednoho hlasu. (Ve zvláštním dokumentu budeme prezentovat detaily tohoto případu).

Ti samí soudruzi, kteří kritizovali první rozhodnutí jako omyl, přitom přišli s rozhodnutím druhým. Alespoň S. prezentovala obě rozhodnutí jako rozhodnutí založené na stejné (nesprávné, ultracentralistické) metodě. Avšak pro (LFI-)většinu v RICu se slogan „mezinárodní struktury nemohou diktovat priority národním sekcím“ změnil během pár měsíců na slogan „sekce se musí podrobit diktátu RICu“.

Je-li takový dvojí metr obhajován pod jménem demokratického centralismu, pak určitě máme rozdílné chápání problému! Zdá se, že většina má pouze jedinou zásadu: protlačovat frakční zájmy LFI – a tomu se pak jednoduše říká, bez ohledu na rozhodnutí REVA, „demokratický centralismus“.

Pro neaktivitu všech mezinárodních struktur v posledním roce existují rozličná vysvětlení: jedním je tajuplně špatná příprava poslední konference. Rovněž se mluvilo o obtížných „objektivních okolnostech“ (ale není příliš jasné, které okolnosti se změnily právě v květnu 2005, aby naše struktury oslabily tak drasticky). Tato vysvětlení podle našeho názoru nevysvětlují to, že dvacet mladých revolucionářů není schopno vytvořit struktury, které by nějak pracovaly, nebo dokonce udržely struktury již existující.

Otázka zní: jak byly schváleny stanovy, které nám způsobily tolik potíží?

Odkud přišly stanovy REVOLUTION?

Návrh stanov, které byly odsouhlaseny vedením LFI (Mezinárodní sekretariát – IS) byl rozdán a diskutován v REVO skupinách několik měsíců před konferencí. Avšak krátce před konferencí bylo LFI-IS rozhodnuto o zcela nových stanovách prezentovaných pak ve formě dalekosáhlých pozměňovacích návrhů, které tak nahradily návrh první. Tyto nové stanovy se k nečlenům LFI nedostaly před a dokonce ani na konferenci – byly jim prezentovány ústně L.m v angličtině. Avšak členové LFI tvořili 14 z 19 delegátů na konferenci, takže stanovy mohly být schváleny dostatečnou většinou.

A samozřejmě nějaká diskuse o strukturách, jakou jsme měli při vzniku WRICCU, naprosto chyběla. To je jediný způsob jak vysvětlit skutečnost, že soudruzi, kteří při hlasování o stanovách hlasovali za zrušení funkce alternujících členů RICu, sami pokračovali jako tito alternující členové RICu po celý rok - možná si zrušení své funkce ani nepovšimli.

Pochopitelně je praktické svalit celou vinu za neúspěch RICu na neexistenci výkonného byra tj. na čistě organizační problém. Avšak přitom někteří zapomínají, že řada delegátů na konferenci upozorňovala, že byro rozfrcané po několika městech nebude pracovat. Proč tato věc pak nemohla být diskutována? Proč nemohla být během roku napravena? Protože diskuse o tomto problému se neodehrávaly v REVU, ale ve velmi odlišných strukturách.

Avšak odehrálo se to tak jak popisujeme? L. na tuto kritiku odpověděl tak, že o stanovách předem rozhodnuto nebylo. Ale M. z LFI-IS řekl jen o pár dní dříve, že ti z našich členů, kteří byli v té době v LFI, souhlasili právě s takovou procedurou. (M. tehdy řekl, že LFI měla dohodnout více rozhodnutí konference předem!) R. z Rakouska řekl „nic se dopředu nerozhodlo“ (Konference REVO/Německo 19.3.2006), ale Mi. by si mohla pamatovat, že „některé dodatky byly učiněny členy LFI-REVO“ (RIC e-group 4.3.2006). Tak co se vlastně stalo?

Ve formálně demokratickém smyslu není na celé operaci nic špatného. V demokratické organizaci může většina dělat, co chce. Pak ale zůstává otázka, proč vůbec potřebujeme mezinárodní konferenci. Jak podotkl jeden soudruh z REVO Německo: LFI-IS nám mohl poslat dopis s „našimi“ rozhodnutími, který by účastníkům konference ušetřil mnoho času a energie.

Popírání této skutečnosti L.m a R.em ukazuje, že vidí tuto praxi jako nesprávnou. Pokud by šlo o přijatelný demokratický postup, tak by jej jako takový bránili. Avšak Lenin a bolševici neviděli žádný účel v sovětských kongresech, v němž jedna frakce kontroluje absolutní většinu delegátů.

Otázka je jak se s tímto a dalšími omyly vyrovnat. Je možno odmítat jakoukoliv kritiku deklarováním, že ten, kdo poukazuje na tyto omyly, odmítá demokratický centralismus jako takový a je „nemarxista“. Avšak to je jen odmítání diskutovat omyly a tak je i napravit, což jen paralyzovalo naše struktury celý minulý rok. Bez otevřené diskuse tyto struktury zůstanou paralyzované.

Jak se můžeme dostat z trvajících krizí?

Je iluze se domnívat, že hodinová diskuse v Praze vyřeší krize v REVOLUTION, zejména když některé sekce budou reprezentovány pouze slabě (Německo) a některé vůbec (Švýcarsko, Indonésie). Diskuse o demokratickém centralismu obecně, avšak zejména o jeho praktickém naplnění a našich zkušenostech s ním, musí proběhnout v celém členstvu.

Čistě organizační řešení (jako je vytvoření Byra s dvěma členy LFI, kteří vybaveni pseudo-mandátem budou vládnout nad všemi sekcemi) povede pouze k dalšímu oslabení organizace. Demokratického centralismu nemůže být dosaženo opakováním termínu 23krát v jednom dokumentu. Musí být vyvinut všemi členy všech skupin REVA vtáhnutými do politické diskuse demokratickou cestou tak, že potom budeme moci jednat také centralisticky.

Prvním krokem by mělo být zdostupnění všech informací z RICu. My, REVO Německo a REVO Švýcarsko, zpřístupňujeme veškerou korespondenci z RICu našim členům a nerozumíme, proč to ostatní sekce nedělají také.

Mimo to musí RIC začít politickou diskusi – nejen mezi svými členy, ale mezi celým členstvem REVA – pouhá výměna zpráv o úspěších (a skrývání problémů) nás neposune o krok kupředu.

Avšak žádná strukturální změna nejde na kořen problému: k fungování jako mezinárodní organizace potřebujeme demokracii na všech úrovních – to je jediná cesta jak můžeme vytvořit politickou jednotu a uskutečňovat soudržné akce. Otevřenost a transparentnost jsou základní předpoklady pro demokracii.

Demokracie je neslučitelná s existencí většinové frakce, která pracuje v utajení.

Zřídka se o tom mluví, ale velmi mnoho zde naznačuje, že rozhodnutí jako např. ohledně našich stanov, byla učiněna již dopředu v LFI. (Například došlo k vlně rezignací z GAM/LFI na konci roku 2005 na protest proti takovému diktátu). Musíme říci jasně a nedvojznačně:

Existence této frakce LFI je protidemokratická, blokuje vývoj REVOLUTION jako nezávislé organizace mládeže a je bezprecedentní v historii komunistického hnutí mládeže. Znamená, že REVO nemá žádnou organizační nezávislost na Lize, nemluvě již o nezávislosti politické. Je vyjádřením postoje, že mladí lidé postrádají schopnost se sami organizovat. Tento „entrysmus do své vlastní mládežnické organizace“ (citujíc znovu jednoho člena REVO Německo) musí přestat.

V Lukově dokumentu je alespoň potvrzeno, že poslední konference nebyla politicky dobře připravena. Možná proto, že se příprava odehrávala výlučně ve zvukotěsných kuloárech LFI, schována před (ne-LFI-) REVOLUTION? Ve skutečnosti došlo k diskusím o stanovách REVOLUTION, ale pouze v Mezinárodním sekretariátu LFI.

Mezinárodní Levá opozice potvrdila v resoluci o svých úkolech a metodách:

„časté praktické námitky, postavené na ´ztrátě času´ budeme-li se řídit demokratickými metodami, se rovnají krátkozrakému oportunismu. Vzdělávání a konsolidace organizace je nejdůležitějším úkolem. Při jejich naplňování nemůže být šetřeno ani časem ani úsilím. Stranická demokracie navíc, jako jediná myslitelná záruka proti neprincipiálním konfliktům a bezpředmětným rozkolům, v posledku nezvyšuje náklady na rozvoj, ale snižuje je. Pouze skrze soustavnou a uvědomělou věrnost metodám demokracie může vedení podniknout důležité kroky na svou vlastní zodpovědnost ve skutečně výjimečných případech aniž by vyprovokovalo dezorganizaci a nespokojenost.“ (1933)

Někdo by mohl věřit, že intervence LFI by zrychlila vývoj REVOLUTION, že rozhodnutí by byla lepší a provedena rychleji. Ale zkušenosti RICu z posledního roku dokazují, že taková intervence zabijí vnitřní dynamiku skupiny a paralyzuje ji. Je třeba vyvodit důsledky.

Liga za pátou internacionálu stojí před otázkou: jakou mládežnickou organizaci by chtěla? Chce nezávislou organizaci mládeže REVOLUTION, která činí heslo politické nezávislosti mládežnického hnutí věrohodným proti praktikám reformistických dělnických stran a centristických organizací? Organizaci mládeže, která shromažďuje radikální mládež a sjednocuje ji v organizaci, která se řídí sama? Organizaci mládeže, která dává mladým aktivistům možnost dělat a provádět své vlastní rozhodnutí a nést pak za ně odpovědnost? Organizaci mládeže, která se může stát nástrojem pro rekonstrukci revoluční strany?

A nebo chce svoji vlastní mládežnickou organizaci REVOLUTION jako svoji aktivistickou fasádu a sběrnu možných rekrutů pro sebe samotnou?

Doufáme, že LFI se rozhodne nikoliv na základě osobních, krátkodobých výhod, ale v zájmu dělnické třídy.

Jak soudruh D. z Astu prezentoval pozici LFI na konferenci REVO Česko v únoru 2005, uzavřel svůj příspěvek shrnutím, že REVOLUTION není nakonec ničím víc než „školou“, kde se mladí lidé mohou učit být získáni pro LFI.

Pokud je REVO školou, pak se ale nepotřebujeme sami sebe ptát, proč jeho struktury nejsou aktivnější, demokratičtější a kompetentnější než je průměrný studentský senát.

REVO Německo (Vedení, MO Bernau, MO Wolfsburg), REVO Švýcarsko, 28.06.2006